1. |
||||
|
Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj.
A já tě naposledy stihl zahlédnout, stála jsi na ulici v davu se svou sestrou,
než se rozezněly sirény a z nebe začaly padat bomby místo deště.
A nakonec zbyly jen stíny a jména vytesaná do kamene za městem.
Děti dávno nepláčou, už není pro koho.
Ve skrytu paláců, v zelených zahradách, krčí se vládcové, za svými trůny
vystavěných na strachu a nenávisti, přemýšlí, koho obětují na svých oltářích moci.
Umírali jsme včera, umírat budem dál, dokud kapitalismus otěže drží,
Cíl cesty zůstane nejistý, dokud vůz vede špatný kočí.
Podívej se, zas padají hvězdy, něco si přej sestřičko než bude pozdě,
přála bych si, abych je už nemusela spatřit. Dokud nebude všem našim dnům konec.
|
||||
2. |
Ztracené lidství
03:53
|
|||
|
Je těžký zlomit okovy nenávisti, když je každý pokus zašlapán ještě do hlubšího bláta.
Je tak těžký zbavit se nenávisti, když ani my samotní nevíme, jestli se chceme vůbec změnit.
Vždyť je tak snadný mít ruce na uších, když někdo křičí o pomoc,
je tak lehký nedýchat a nevidět, když je třeba jednat.
Zamilovali jsme se do jednoduchého života, do života bez smutku,
žádný povyk, stres a strach, žádné prohry, žádná bolest, žádné utrpení.
Jak těžké je každé ráno vstávat a otevírat oči na svět, jenž je horší než ten včerejší!!!
Nakonec jsme se ocitli na konci cesty,
bez naděje, která se utopila ve vínu a snů, jenž se už ani ve spánku nezdají.
Nemá smysl čekat na lepší zítřky, když vím že se stali pouhou iluzí,
nemá smysl čekat na lepší zítřky, když vím, že je stejně nespatřím.
Zamilovali jsme se do jednoduchého života, do života bez smutku,
žádný povyk, stres a strach, žádné prohry, žádná bolest, žádné utrpení.
|
||||
3. |
||||
|
Při pohledu na vycházející slunce, nasávám do plic ranní vzduch.
V odrazu poloprázdné lahve sleduju svou tvář, která se zdá být tak cizí.
Ani sám sobě nedokážu povědět, jak se vlastně cítím.
A tak s každou další cigaretou přesvědčuju sám sebe, že přítomnost je dobrá.
Každý ráno přemýšlím jakou tvář si dnes obleču, ale má skříň je už prázdná.
Ani první podzimní větry nepřinesou spásu kterou očekáváš.
Tak jaký to bylo, když jsi býval šťastný!!!
A než večer slunce zajde za obzor, všechny strachy pominou.
A my se slzami v očích budeme sledovat, jak svět ztrácí na barvách.
|
||||
4. |
||||
|
Modrá obloha je tak krásná a jasná.
Mrzí mě, že jsem neměl víc času, abych se na ni častěji díval.
Na zemi v prachu ležím a v posledních chvílích se na oblohu dívám.
Zdá se být mnohem krásnější, teď když mé tělo krvácí a já umírám.
Ten klid a ticho, když člověk usíná!!!
Jen lehkost a štěstí, když člověk umírá!!!
A na konci vždycky zbude jenom štěstí.
|
||||
5. |
Mezi ploty
04:45
|
|||
|
Jak jsem mohl doufat, že člověk zmoudří a že se přestane chovat tak sobecky,
co jsem si myslel když dotkla se mne naděje, že se snad poučíme ze všech chyb minulých?
Dneska to nebude a nejspíš nikdy, keců o svobodě máme plnou pusu,
přitom nevidíme, že jsme zavření mezi čtyřmi stěnami bez oken a dveří.
Místo toho, abysme šli kupředu, vracíme se mílovými kroky zpátky,
na povrch vyplouvají křivdy minulosti, jež měly zůstat dávno v zapomnění.
Naše životy opět dělí zdi a ploty obehnané ostnatými dráty,
solidarita měřená barvou pleti, opovržení v barvách duhové vlajky.
Naše chyby splácí jiní svými životy, my se přesto nechcem zastavit a cokoliv změnit.
Spokojeně vedeme svět k lepším zítřkům, vystavěných na kostech těch méně šťastných.
Koho zajímá tisíce obětí, jež v táborech a na hranicích hlady a zimou trpí.
|
||||
6. |
Falešný svět
04:47
|
|||
|
Kráčíme spolu po vyšlapané cestě,
kráčíme spolu se zavázanýma očima, vedeni za ruku tím, kdo nám oči zavázal.
Kráčíme hořící krajinou s pochodní v ruce a úsměvem na tváři,
kráčíme spolu a věříme, že na konci cesty bude ráj, který nám slíbili.
Možná je to jenom naše lenost, možná jsme ztratili chuť žít,
není třeba pár zásadových lidí, ale miliony těch, kteří se snaží.
Každá snaha zachraňovat zbytky světa, i přes nepochopení ostatních lidí,
je lepší, než odevzdaně koukat, jak všechno kolem nás pomalu hoří.
Ještě si pamatuju rozkvetlé stromy na místě, kde nyní stojí továrny falešného štěstí.
S pocitem vlastního uspokojení si kupujem svoje životy zpátky za cenu, kterou nikdy nedokážem splatit.
Kolik toho ještě potřebuješ zkonzumovat, aby sis připadal dostatečně sytý?
|
||||
Protimluv Prague, Czechia
post hardcore band
If you like Protimluv, you may also like:
Death is Nothing to Us
by Fiddlehead
Boston band featuring members of Have Heart and Basement take their earnest, motivational post-hardcore to thrilling new heights.
go to album
Swirling shoegaze and irresistible vocal melodies define the stargazing latest from the excellent Silktail.
go to album
Alternative EP
by Mophing People
Two major players from Japan's alt-rock scene team up for a grunge-pop EP that explores noisy highs and melancholy lows.
go to album
Raging hardcore from Indonesian punks Batu—fast, loud, and punchy, with some serious breakdowns.
go to album
Mot, the Valuator, Incredible God
by Ox en Mayo Alto
A heavy blend of post-rock and shoegaze from Argentina's Ox en Mayo Alto rides big emotional crests and contemplative valleys.
go to album
featured on Bandcamp Radio Jun 25, 2021
go to album
It's Hard To Have Hope
by Svalbard
featured on Bandcamp Radio Jun 11, 2021
go to album
